HOLANDSKÝ OVČÁK krátkosrstý

Z pohledu majitelky půlroční fenky krátkosrstého holandského ovčáka je to velmi inteligentní, vnímavý a činorodý pes se zájmem o veškeré dění kolem sebe.

Nejvíce mi založením připomíná československého vlčáka, právě díky své vnímavosti a přímočarosti. Zavoláte si ho k sobě a vám u nohou sedí jiný pes nebo před vámi stojí křeslo? Přiletí k vám a psa nebo křeslo jednoduše přeskočí. Volali jste ho, tak bylo hlavní přiběhnout a pohrát si s páníčkem, nic jiného jako třeba „a kudy?“ nebylo nutno řešit.

Nebo: leží na dvorku a pozoruje pohyb letadel, ne helikoptér nebo letadel, co létají nízko, nýbrž těch, co jsou vidět vysoko na nebi jenom jako lesknoucí se pohyblivá čárka. Německý ovčák ležící opodál si v klidu klimbá a užívá svůj ničím nerušený klid, neb pohyb letadel ho ani v nejmenším nezajímá, neregistruje ho.

Co je pro jiného psa (jiné plemeno) normální věc, nehodná zájmu nebo reakce, je pro holanďana vysoce zajímavý objekt nebo jev hodný prozkoumání. Ovšem pokud na jedné misce vah leží interes o veškeré dění, na misce druhé leží asi o stejné váze opatrnost a nedůvěra. Holanďana je nutné maximálně seznamovat se vším novým tak, aby získával samé pozitivní vjemy, neb seznámení se s něčím novým s negativní zkušeností se posléze ukazuje být jako problém. Co napoprvé psa vylekalo, avšak podle vaší neutrální reakce seznal, že o nic nejde,  napodruhé už s ostychem půjde omrknout a napotřetí to akceptuje s klidem a v pohodě. Pokud se ale dostane do situace, ve které zpanikaří a ani vy ho neusměrníte, ani další reakce nebudou lepší, spíše horší. Potřebuje se v nových situacích „ochodit“ a věřte, že skutečně stačí třikrát a s dobrou zkušeností. Pak to bere za hotovou věc a dál neřeší. Chce to prostě jen trochu trpělivosti, na co by vám německý ovčák vůbec nezareagoval a ani vás by nenapadlo, že je to něco, s čím byste měli psa extra seznamovat, tak s holanďanem si dejte tu práci a ukazujte a vysvětlujte. Položíte mu tak pevné základní kameny, na kterých pak už může sám stavět.

Přestože historie plemene sahá až na konec 19.století, obrodu zaznamenalo v 60. letech 20.století, kdy se plemeno obnovilo z poměrně úzké příbuzenské základny. I dnes, kdy je plemeno u nás, ale i v rámci Evropy rozšířeno stále málo (i když chovatelů v poslední době utěšeně přibývá) a leckde je dokonce ještě neznámé, se v chovu hojně používá (i úzká) příbuzenská plemenitba. Je tedy s podivem, že si plemeno zachovalo tolik přirozených instinktů a výše zmiňovanou vnímavost, německý ovčák v tomto porovnání jednoznačně prohrává a zdá se, že je více kulturním plemenem, než by člověk očekával.

Holandský ovčák vítězí nad německým i v otázce zdraví. Dnes, kdy se uvádí, že německý ovčák je coby plemeno doslova zatíženo dědičnými chorobami:

dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu, spondylóza, cauda equina, panostitida, osteochondróza, torze žaludku, šedé zákaly, epilepsie, problémy s ledvinami a močovým měchýřem, srdeční vady, některé prameny uvádějí i rozštěp rtu a patra (výčet jistě není úplný, jen co si pamatuji z knih), holandský ovčák s uváděnou dysplazií kyčelního kloubu je v podstatě zdravé plemeno, neb i zjištěná dysplazie nečiní psovi problémy s pohybem, má rovnou záď, jinou mechaniku pohybu a lepší dispozice snášet zátěž než moderní německý ovčák se spáditou zádí.

Otázkou je, jaký přínos pro plemeno bude mít současná oficiální i neoficiální křížení s belgickým ovčákem malinois. Jistě vítaný příliv nových genů, ale dost možná ne jen těch dobrých. Nemám představu, jakými nemocemi je malinois zatížen, jestli se u něj objevují problémy v povaze atd., avšak předpokládám, že ani malinois není bez chyby. V případě oficiálního křížení máte jasno, v předcích jednoznačně zjistíte, kteří byli malinoisové, jaké měli úspěchy na poli výstavním i pracovním, příp. výsledky zdravotních testů (DKK). Ale při křížení načerno, kdy jsou v rodokmenech deklarováni coby rodiče dva čistokrevní holandští ovčáci absolutně nevíte, co máte. Jeden příklad za všechny, v jisté nejmenované zahraniční chovatelské stanici se ve vrhu dvou čistokrevných holandských ovčáků (s předky kříženci BOM) narodila štěňata černá s pálením, typem německý ovčák. Chovatelka situaci vysvětlila jednoduše,  a sice „to se může stát“. Podle mě naprostý nesmysl, genetika není sázka do loterie (což si ještě dnes nejspíš mnoho lidí myslí).